Alberovice

Alberovice se nachází při silnici Vlašim - Ledeč nad Sázavou v nadmořské výšce 462 m. První zmínka o nich pochází z roku 1354, kdy tu stály dvě tvrze.

 

Původně zde žili svobodní rolníci, kteří výsadami nebo výkupem nabyli osobní svobody. Někteří z nich se stali také zemany.  V roce 1354 se připomíná zeman Stříž z Alberovic, o kterém se dochovaly zprávy v listině kapituly vyšehradské.

 

Ke konci 14. a začátkem 15. století jsou uváděny v Alberovich dvě tvrze. Na jedné je zmiňován zeman Beneš z Alberovic. Na druhé tvrzi žil Adam z Alberovic. V roce 1543 měly obě tvrze jednoho majitele. Stal se jím pražský měšťan Václav Kamarét. Není však známo, jak tvrze získal. Tvrze zanikly asi za třicetileté války.

 

V roce 1789 byl v Alberovicích jeden dvůr v majetku svobodníka, osmnáct živností, dvě chalupy a jedna hospoda.

 

Po vzniku ledečského okresu v roce 1850 patřila vesnice pod obec Němčice. 

 

V roce 1900 zde žilo 166 obyvatel a ves měla 28 stavení. Školou povinné děti z Alberovic docházely do školy v Němčicích. Ve vsi byl malý zámeček, lihovar a pivovar. Vše zaniklo po druhé světové válce.

 

V roce 1976 byla ves přičleněna pod Místní národní výbor v Lokti.

 

Na návsi u silnice stojí kaplička z roku 1876. Kapličku nechal postavit neznámý osadník po smrti své dcery Emilie. Uvnitř kapličky je umělecký kamenný pomník anděla.

(Převzato: PLEVA, Fr.: Toulky Vrchovinou.)