Loket

Loket leží poblíž dálnice D1 Praha - Brno v nadmořské výšce 450 m. Vznik vesnice se datuje k roku 1352 a souvisí s kolonizací Svatavina Újezdu. Dříve zde vedla cesta zatočená v podobě Lokte a možná právě podle ní vzniklo jméno vesnice.

 

Do školy chodily děti z Lokte do 5 km vzdálených Dolních Kralovic, v roce 1909 v Lokti vznikla jednotřídní obecná škola.

 

V roce 1911 na návsi obec vystavěla kapličku, do které byl dán zvonek, jenž byl do té doby na návsi umístěn mezi dvěma kůly. V kapličce se konaly májové pobožnosti a vedle ní mládež každý rok v předvečer svatodušních svátků stavěla máj, což se traduje dodnes.

 

V roce 1913, v noci z 12. na 13. května, vyhořelo ve vsi deset usedlostí. Oheň se rychle šířil i přesto, že se k němu sjelo devět hasičských sborů. Krytinou budov byly u větší části slaměné došky. Zachránit se podařilo pouze dobytek, který zběsile pobíhal po návsi. Mnozí lidé mohli mluvit o velikém štěstí, že ve spánku nikdo neuhořel. S pomocí sousedů a pana Locke z Dolních Kralovic, rakouského šlechtice, který ze svých rozsáhlých lesů nabídl postižením dříví zdarma, byly ještě do žní vybudovány usedlosti nové.

 

První světová válka se nevyhnula ani Lokti. Narukovalo do ní 39 mužů. Stalo se, že v chalupě nezůstal ani jeden hospodář. Do války odcházely otcové se svými syny, bratři, zeťové s tchány. Někteří z nich byli v zajetí v Rusku, jiní v Srbsku, v Itálii.

Kronika obce uvádí: „Za války se vše rekvírovalo (obilí, dobytek, sláma, kovy). Každý musel všechno dáti. Nechati si směl jen 28 kg masa na osobu. Rodina vojína brala měsíčně s dítětem 25 Kč, se čtyřmi dětmi 150 Kč. Z nakažlivých nemocí objevil se v roce 1915 tyfus, na který umřelo ½ roku staré dítě nakažené od matky, která zůstala na živu. V roce 1918 řádila chřipka, nezemřel nikdo.

S kapličky sňat byl zvon pro erár za 38 Kč, které složeny byly na děkanství v D. Kralovicích, které je obci vplatilo.“

Během první světové války padlo 6 vojínů a 4 na následky války zemřeli. Sdružení katolické mládeže v Lokti věnovalo na památku padlým vojínům křížek. Jejich jména jsou uvedena na pomníku. Tento kříž ale není v obci jediný.

 

Nade vsí se tyčí křížek zvaný „Dolejší“, postavený Františkem Moravcem na památku jeho bratra Václava, který zemřel mladý po dlouhé a těžké nemoci.

 

„Spálenkův“ kříž nechala postavit Antonie Bejčková č. p. 11 na památku svého bratra Františka, který v těchto místech padl pod kola vozu taženého splašeným býkem. Zemřel ve věku 21 let.

 

Čtvrtý kříž postavil Jan Turek, neboť sem byl na prostěradle vynesen sousedy jeho vnuk Josef, aby se mohl před svojí smrtí naposledy rozhlédnout po polích, které tak miloval.

 

Kříž pátý byl vystavěn rodinou Bejčkovou č.p. 7 ke cti a chvále Boží.

 

První autobus projíždí obcí roku 1920 z Pelhřimova do Zruče a Ledče.

 

O osm let později je v Lokti provedena elektrifikace, jež s sebou přinesla nemálo rozbrojů, které se nakonec dostaly až ke Krajskému soudu v Kutné Hoře. Zde obec prosoudila 31 000 Kč. Jako by v Lokti nemohli jít nic snadno a jednoduše. Strana lidovců totiž elektrifikaci odmítá a tvrdí, že to je železná kráva na chalupě, čili že je moc drahá. Proti tomu se ale staví strana agrární.

Tento rozkol názorů se mění až v ostrý boj, na který vzpomíná pan František Růžička: „Bylo mi sedm let, když v zimě uhodily kruté mrazy. Na návsi již byly točny s měděnými dráty a ty zamrzly do sněhu. No, a jeden z členů lidové strany nám poradil, abychom my, kluci, vzali sekerky a dráty vysekali. My, ještě nerozumní kluci, jsme poslechli. Jenomže dráty jsme tak z ledu ne vysekali, ale přesekali. Za to se nám pak dostalo důkladného pokárání od starosty Beneše.“

Za několik týdnů už ale lidovci elektrifikaci a podporovali, a dokonce byli prvními, kteří již nechtěli svítit petrolejovými lampami.

 

Na podzim roku 1938 je projektována stavba dálnice z Prahy do Jihlavy, která prochází celým loketským katastrem od severu k jihu. Ke stavbě autodráhy, jak je dálnice z počátku nazývána, se využívá všech moderních prostředků. Dělníci, kterých je v okolí Lokte na 200 – 300 bydlí v táboře, jenž byl k tomuto účelu vystavěn na pravé straně silnice Loket – Brzotice. Na podzim roku 1941 ale přebírá stavbu Protektorát a na Vánoce jsou práce zastaveny.

V roce 1938 v obci také vypukla slintavka a kulhavka, na kterou uhynulo několik kusů dobytka a koz.

Ke všemu je 22. září 1938 vyhlášena mobilizace. Do zbraně z Lokte rukuje 16 mužů. Protože ale k přímému střetu s Němci nedochází, vrací se po několika týdnech domů.

 

Za války jsou zemědělcům diktovány kontingenty obilí, brambor, vajec, mléka i masa. Po obcích chodí rekvizice a kontroly.

V roce 1945 do Lokte přichází jedna takováto kontrola a u pana Dufka v máselnici nachází kousek másla, který tam měl schovaný pro svoje děti. Za to mu byl vyměřen měsíční trest pobytu ve vězení, který musel nastoupit v Kutné Hoře.

Nadchází květen 1945. Blíží se konec války. Když v Praze vypuklo povstání, chtěli jet naši mladí na pomoc. Avšak starší vojáci z první světové války jim to rozmlouvají, a tak sice zůstávají doma, ale nezahálejí. Pod mostem dálnice budují barikádu, kterou nepřetržitě hlídají. Odpoledne 6. května dostávají zprávu, že k nim od Křivsoudova jedou tři auta německých vojáků. Loketští je na sebe upozorní hozením granátu, který ale ani nevybouchne. Němcům se tak do zajetí dostává tehdejší zdejší tajemník Josef Podhrázský a Josef Čebiš. Němci si je berou s sebou do auta a po střelbě, kterou zranili pana Antonína Havlíčka, ujíždějí k Brzoticům.

V Brzoticích jsou naštěstí Podhrázský a Čebiš osvobozeni zdejšími partyzány. Němci si to nenechávají líbit – navečer téhož dne dostávají partyzáni zprávu, že k nim přijíždí nákladní auto s 38 německými vojáky. Ti na partyzány posléze útočí, pancířovými pěstmi. Lidé z okolních vesnic si berou jen ty nejnutnější věci a stěhují se do lesů. Naštěstí je druhý den vyhlášen konec války. Do naší obce vehnal nejen radost, ale i žal nad zbytečně ztraceným mladým životem.

V obecním lomu byl se svojí sestrou schován i osmnáctiletý Antonín Lebeda. Jemu se ve spaní zdálo, že mu Němci zastřelili rodiče. Jel se proto ihned na kole domů podívat. Doma se s rodiči šťastně setkal a s radostí nad vítězstvím si u stolu kreslil naši vlajku. V tu dobu jezdili Němci z fronty ještě s nataženými zbraněmi. A právě nimi byl skrze okno krutě postřelen. Zraněný byl narychlo vezen k lékaři, ale pod „Dolejším“ křížkem zemřel. Jeho otec tu zasadil dvě lípy. Na náhrobek mu byl dán nápis: Těšil ses na českou svobodu, leč kule tě srazila do hrobu.“ Jeho jméno bylo spolu s letopočty druhé světové války přitesáno na pomník k obětem první světové války.

Na podzim roku 1945 odjíždějí občané Václav Horníček, Karel Most a Josef Marek se svými rodinami do Sudet.

 

Ještě za války, 4. září 1942, vzniká v Lokti sbor dobrovolných hasičů. Kralovičtí mu darují ruční stříkačku, ale na hadice si musejí loketští vydělat sami. Proto, aby utržili na jejich nákup nějaké peníze, pořádají muziky a hrají ochotnické divadlo.

 

17. září 1957 je založeno Jednotné zemědělské družstvo Loket. Pan Bohumil Havlíček vzpomíná: „Lidé do této doby soukromničili, a proto není divu, že se jim do spolku nechtělo. Nakonec ale stejně nebylo vyhnutí. Ještě téhož roku byly rozorány meze.“

 

V roce 1969 byla vojenskými stavbami na úseku Soutice – Loket – Hořice zahájena dostavba dálnice.

(Převzato: PLEVA, Fr.: Toulky Vrchovinou a KRONIKA obce Lokte)

Na návsi v Lokti...