Všebořice leží severně od bývalých Dolních Kralovic v nadmořské výšce 420 m. První zmínka je z roku 1352. V té době je zde zmiňován kostel sv. Jiljí.
V blízkosti vsi je myslivna, kde se v roce 1850 narodil hudební skladatel Zdeněk Fibich.
Ves vznikla na místě čtrnácti rybníků, které zde dříve bývaly. Dodnes jsou Všebořice rozděleny na dvě části rozsáhlou loukou, táhnoucí se jejich středem. Ta vznikla právě zrušením zmíněných rybníků. Jméno vesnice vzniklo z osobního jména Všebor. Prvním majitelem Všebořic, sídlícím na zdejší tvrzi, byl Otík ze Všebořic.
V letech 1394 a 1395 sídlil na zdejší tvrzi Hroch z Čabelic a ze Soutic. Spolu se svým příbuzným, knězem Rinardem, zřídil ve zdejším kostele oltář svaté Kateřiny. Ke konci 15. století seděl na tvrzi Vilém Vrbík z Tismic a na Všebořicích se svou manželkou, rozenou Voračickou z Paběnic. Majitelé na všebořické tvrzi se střídali až do doby třicetileté války, kdy po ní zbyly pouze rozvaliny.
V roce 1657 došlo k oddělení Všebořic od Lukavce a jejich připojení ke Křešínu. Odtud se v roce 1677 dostala vesnice k dolnokralovickému panství. V té době toto panství koupil Vojtěch Jan Voračický z Paběnic. K dolnokralovickému panství příslušely Všebořice až do roku 1848. Po zřízení ledečského okresu připadla ves pod něj a pod soudní okres Dolní Kralovice. Ve Všebořicích došlo ke zřízení obecního úřadu. Při sčítání obyvatel v roce 1869 zde žilo 285 lidí.
Děti ze Všebořic docházely do školy v Dolních Kralovicích. Dvoutřídní škola byla ve Všebořicích zřízena v roce 1879. Docházeli do ní i školáci z Radíkovic a Kounic.
V roce 1900 zde bylo 48 domů, lihovar a cihelna. Před druhou světovou válkou se v cihelně vyrábělo ročně asi 150 tisíc kusů plných cihel. Elektrický proud byl zaveden do obce v roce 1921.
(Převzato: PLEVA, Fr.: Toulky Vrchovinou.)